Vstupní část jeskyně,
kterou lidé nazývali Izbica, byla známá odjakživa. Do dalších neznámých
prostorů se roku 1932
prokopal M. Bacúrik. Speleologové postupně objevovali nové prostory, takže dnes
je známá délka jeskyně 1500 m. Veřejnosti je od roku 1950 zpřístupněný okruh v
délce 720 metrů.
Roku 1968 byla jeskyně vyhlášená jako Chráněný přírodní výtvor.
Jeskyně je vytvořená ve vápencích středního triasu ve dvou úrovních.
Je výsledkem korozivní a erozivní činnosti ponorných vod přitékajících od jihu
v průběhu pliocénu,
čímž představuje typ puklinově-řítivé jeskyně v senilním stádiu vývoje.
Podzemní prostory zahrnují chodby, síně a dómy, založené na vrstevnatých
plochách a tektonických poruchách. Zdobí je krápníkové
útvary všech možných druhů.
Pozoruhodné jsou bílé pagody, sintrová jezírka, nástěnné vodopády
s narůžovělými záclonami v Gotickém dómu a Kamenná váza ve Velkém dómu, která
je ve znaku Harmanecké jeskyně. V Malé síni se objevují útvary z bílého
kašovitého sintru. Dno řečiště a Nánosové chodby pokrývají hlinité a písčité
nánosy ponorných vod. V rozsáhlých dómech a síních
převládají mohutné pagodovité útvary s charakteristickými excentrickými stalaktity
a měkkým sintrem. V některých částech jeskyně se nacházejí jezírka s vzácnými jeskynními
perlami. Barva krápníkových útvarů je většinou bílá, místy přechází
do žluta či hněda.
Žádné komentáře:
Okomentovat