Byli jsme s Duhou na víkendové akci na Křivoklátě.
V pátek se všichni sešli na nádraží a odešli na nástupiště, ale někdo pořád chyběl… My (Beky + Žanda)!!!! Když jsme konečně doběhly, přijel vlak. Nastoupili jsme a zabrali „co nejméně místa “. Pak jsme jeli až do Prahy, byla to dlouhá cesta. V Praze, když jsme vystoupili z vlaku, šel Zlesi hledat z jakého nástupiště nám jede další vlak a mezitím jsme si hráli na elektrické tabuli se všemi spoji do a z Prahy. Vlak jel do Berouna. Po půlhodinové a klidné cestě jsme v Berouně přestoupili do dalšího, toho dne třetího a posledního vlaku, který nás za tmy odvezl do obce Křivoklát. Tam jsme se chvíli drželi skupiny lidí, která říkala, že jde taky na hrad. Pak ale zastavili a drželi se zase oni nás. Vypachtili jsme se na velký kopec, kde stál hrad Křivoklát. Před velkou červenou bránou stál (asi) hradní pán. Ten nás postrašil historkami o strašidlech (a tím několika jedincům zničil představu o KřivéKládě). Potom nám povídal o kráse křivoklátských lesů a poradil nám, kam bychom se mohli další den vydat. Řekl nám pár křivoklátských pravidel a ukázal nám, kde budeme další dvě noci spát. Bylo to útulné podkroví, kde spávali hradní čeledíni. Všichni jsme snědli večeři připravenou od maminek (nebo koupenou :-) ) a šli si lehnout. Big nám přečetl zajímavý příběh, který polovina dětí neslyšela. Ale těm málo lidem, co ho slyšelo, se příběh moc líbil. Údajně se tam objevilo i strašidlo. Ale to já nemůžu potvrdit, protože jsem usnula hned po pár větách.
Fotky fotil Big, povolení k publikaci nemám. Neříkejte mu to !V pátek se všichni sešli na nádraží a odešli na nástupiště, ale někdo pořád chyběl… My (Beky + Žanda)!!!! Když jsme konečně doběhly, přijel vlak. Nastoupili jsme a zabrali „co nejméně místa “. Pak jsme jeli až do Prahy, byla to dlouhá cesta. V Praze, když jsme vystoupili z vlaku, šel Zlesi hledat z jakého nástupiště nám jede další vlak a mezitím jsme si hráli na elektrické tabuli se všemi spoji do a z Prahy. Vlak jel do Berouna. Po půlhodinové a klidné cestě jsme v Berouně přestoupili do dalšího, toho dne třetího a posledního vlaku, který nás za tmy odvezl do obce Křivoklát. Tam jsme se chvíli drželi skupiny lidí, která říkala, že jde taky na hrad. Pak ale zastavili a drželi se zase oni nás. Vypachtili jsme se na velký kopec, kde stál hrad Křivoklát. Před velkou červenou bránou stál (asi) hradní pán. Ten nás postrašil historkami o strašidlech (a tím několika jedincům zničil představu o KřivéKládě). Potom nám povídal o kráse křivoklátských lesů a poradil nám, kam bychom se mohli další den vydat. Řekl nám pár křivoklátských pravidel a ukázal nám, kde budeme další dvě noci spát. Bylo to útulné podkroví, kde spávali hradní čeledíni. Všichni jsme snědli večeři připravenou od maminek (nebo koupenou :-) ) a šli si lehnout. Big nám přečetl zajímavý příběh, který polovina dětí neslyšela. Ale těm málo lidem, co ho slyšelo, se příběh moc líbil. Údajně se tam objevilo i strašidlo. Ale to já nemůžu potvrdit, protože jsem usnula hned po pár větách.
https://picasaweb.google.com/brezoleum/Krivoklat#5866760400296672130
Já si do teď myslel, že jste tam na tom hradě spaly jako princezny – a ona to ubykace čeládky.
OdpovědětVymazat